Židovská čtvrť, Třebíč

Třebíčská židovská čtvrť
Třebíčská židovská čtvrť, jinak též zvaná prostě Židy (dříve také nazývána Židárna[25]), v Třebíči-Zámostí je památka zapsaná v seznamu světového dědictví UNESCO,[26] jedna z nejzachovalejších židovských čtvrtí v Evropě.

Třebíčská židovská čtvrť je jedinou židovskou památkou mimo území Izraele, která je zapsána na seznamu UNESCO. Tato čtvrť je cenná ve svém celku, zejména původním historickým půdorysem. Nachází se na levém břehu řeky Jihlavy a pod skalami třebíčského Hrádku. Na západě ji ohraničují domy podklášterského Žerotínova náměstí a ulice Pomezní. Významnějších změn doznala jen ve své východní části, kde vznikla Subakova koželužna. Staré domy mají renesanční nebo barokní dispozici. Zajímavé jsou veřejné domovní průchody spojující sousední ulice, dále rohová loubí. Některé domy byly majetkověprávně kondominiem.

Židovské město je příkladem maximálně zastavěného území. Domy zpravidla nemají zázemí dvorků, hospodářských staveb. Chybí zahrady; jedinou výjimkou je bývalá Subakova zahrada, která vznikla v místě jednoho ze zbořených domů. Domy jsou navzájem stavebně propojené, mezi nimi tmavé průchody, křivolaké uličky či soutky. Jádra a dispozice domů je renesanční a barokní; příklady slohových detailů: hřebínkové klenby, kamenná ostění dveří a oken, rohová loubí.[27]

Ghetto se vyvíjelo již od 12. století, zachováno bylo 123 domů stavěných v různých stavebních slozích, dvě synagogy a židovský hřbitov. Asanační plán z roku 1975 zamýšlel většinu této čtvrti zbourat a vybudovat obytné domy. Nyní se zde klade důraz na renovaci a rekonstrukci starých domů, na zpřístupnění památek turistům, na vybudování turistické infrastruktury a další důležité prvky. Jsou zde stavěny nové kavárny, vinárny a hostely.

Přední synagoga
Přední synagoga byla postavena mezi lety 1639–1642, byla nazývaná také Stará škola.[28] V roce 1757 byla o patro snížena, neboť prý slavnostní osvětlení interiéru vadilo výhledům ze zámku kněžně z Lichtenštejna. V roce 1759 a 1821 byla synagoga opravována, renovována byla v letech 1856 až 1857 a v tuto dobu zřejmě obdržela dnešní vzhled, kde dominují gotizující okna a lomené oblouky. Upravena byla ještě v letech 1880 a 1922, během druhé světové války byla stavba poškozena a využívána jako skladiště. Od roku 1952 je majetkem Náboženské obce Církve československé husitské v Třebíči, která ji stavebně adaptovala pro své bohoslužby.[28]

Přední synagoga je volně stojící jednopatrová budova s obdélníkovým půdorysem a valbovou střechou. Interiér chrámu byl ovlivněn křesťanskými chrámy, vstup byl ze západu, na východní straně byla schránka na tóru, vyvýšené řečniště se nacházelo na malé půlkruhové plošině. Muži se modlili odděleně od žen v dřevěných lavicích, ženy se modlívaly na galerii podepřené dvěma sloupy. Tato galerie byla přístupná pouze vnějším schodištěm. Hlavní sál byl prosvětlen dohromady šesti okny, na třech stranách po dvou oknech.[zdroj?]

Zadní synagoga
Zadní synagoga (Nová synagoga a Neuschul) pochází z roku 1669. Nejdůležitější částí byla východní stěna, která směřuje k Izraeli, zde se ncházela schránka s Tórou. Na stěnách synagogy se nachází malby, které se dochovaly z let 1706–1707, byly malovány bez šablon (od ruky). Jedná se především o biblické verše v hebrejštině a citáty z Talmudu. Na stropě je barokní štuková výzdoba. V roce 1837 byla ze severní strany přistavěna i ženská galerie.[29][30]

V roce 1926 přestala být synagoga využívána k náboženským účelům a sloužila jako skladiště Subakovy koželužny, po zániku koželužen zde bylo skladiště národního podniku Zelenina Třebíč. Tímto zacházením byla synagoga zdevastována. V letech 1988–1997 byla kompletně rekonstruována; projekt obnovy zpracoval v letech 1986–1987 architekt Harald Čadílek. Od roku 1997 budova slouží jako výstavní a koncertní sál, na ženské galerii je umístěna stálá expozice Pražského židovského muzea.[29]

V sousedním domě je penzion a informační centrum města Třebíče, v budově je možnost přístupu na bezdrátový internet zdarma. Budova původně patřila rodině Salomona Nováčka, po roce 1662 byl dům uvádně jako pustý a tak ho další majitel Salomon Polák nechal vystavět znovu. V 18. století na pozemku stály domy dva, později v 19. století byl jedním z nich hostinec. Jeho oficiálním názvem bylo do roku 1934 "U Schwarzů", díl Růženy Schwarzové v roce 1934 propadl Živnostenské bance v exekuci. Později po vykoupení z exekuce v roce 1942 "U Dočekalů", neoficiálním pomístním názvem bylo "V prdeli".[31] V restauraci se koncem 60. let točila třebíčská desítka. Později byla restaurace zavřena a podnik Restaurace a jídelny v prostorách hostince nechal zřídit truhlárnu. Dům byl pak zbořen a na jeho místě bylo vystavěno Infocentrum.[31]

Radnice
Židovská radnice je umístěna na ulici Leopolda Pokorného čp. 14/8.

Barokní budova bývalé židovské radnice pochází zřejmě z 17. století, kdy židovské město mělo svého rychtáře a konšely. Existoval i pojem židovské právo. Typickým prvkem jsou valené klenby v přízemí s výsečemi, fasáda pochází z roku 1899 a je dílem Jaroslava Herzána. Prvními rychtáři byli Mojžíš Bauer, Joel Bauer a Josef Abraham Bauer. Posledním rychtářem a zároveň prvním starostou byl Ber Löw Bachrach. V budově radnice se nacházely i kupecké krámy, výsek masa a ženská rituální lázeň. V druhém patře budovy byla předsíň, dvě světnice, dvě komody, kuchyně, zasedací místnost s další boční světnicí.[32] Směrem k řece radnice sousedila s tzv. šlachtičkou; předtím bývala šlachta na samém východě Židů při skále v areálu pozdější Subakovy koželužny. V domě bývala mikve.[33]

Nemocnice
Nemocnice či krankenhaus stojí v ulici Pomezní čp. 108/23.

Židovská nemocnice (špitál, též krankenhaus) existovala v židovské čtvrti již hodně dávno, první zmínky jsou o něm již v roce 1661[34], na počátku 19. století se léčilo v prostorách obecního domu. Až roku 1852 byla postavena obecní nemocnice s kapacitou 24 lůžek, jejím ředitelem byl Dr. Sigmund Schusny. V roce 1927 byla budova nadstavěna a posléze využita jako činžovní dům.[35] Tomuto účelu sloužila dalších bezmála 80 let. 5. března 2011 se objekt nemocnice stal kulturní památkou.[36]

Nemocnice sloužila také jako starobinec, byla tvořena dvorem, předsíní, světnicí, komorou a místností pro nemocné, součástí areálu také byly dvě zahrady, kde se nacházela také suka. Součástí nemocnice zřejmě byl také záchod a kuchyně. V 19. stoleté se kromě nemocnice také léčilo v obecním domě. Dříve se také léčilo v budově s č.p. 50, ta byla zbořena.[32]

Chudobinec
Chudobinec stál v Blahoslavově ulici čp 58/23. Dům byl zbudován kolem začátku 18. století a právě on je příkladem kondominia. Svému účelu sloužil až do konce druhé světové války.[37]

Barokní budova chudobince je zvláštní tím, jak se dům dělí pro několik dílových vlastníků, dům se dělí horizontálně i vertikálně, je to jev zvaný kondominium. Tento dům má několik vstupů v různých výškových úrovních. Dům sloužil jako chudobinec již od roku 1808. Po dlouhých letech chátrání byla roku 2009 započata komplexní rekonstrukce, na jejímž konci byl otevřen Hotel Joseph 1699 ***. Tento nový hotel má mít kapacitu 45 lůžek v 15 hotelových pokojích. Projekt se snaží pokud možno uchovat historickou dispozici a ráz místa.[38]

Rabinát
Budova bývalého rabinátu stoji na Tichém náměstí čp. 4/4.

Rabinát se nacházel v domě poblíž Přední synagogy a byl postaven v barokním slohu. Pochází ze 17. století a jeho poznávacím znamením je mohutný opěrný pilíř na průčelí domu. Rabinát byl bydlištěm a kanceláří rabína. V přízemí domu se nacházely obchodní prostory, záchod a předsíň, v druhém patře pak byly tři pokoje, komora, kuchyně a záchod. Třebíčskými rabíny byli např. Aron Nepole, Arje Jehuda Löv ben Menachen Krochmal, Cvi Jehošua Horowitz a v 19. století proslulý Joachim Josef Pollak (1828–1879), který vyučoval i na třebíčském gymnáziu.[39]

Subakova koželužna
Na východním konci židovské čtvrti zbudovala rodina Subaků koželužské dílny a továrnu na výrobu kůží. Největšího rozmachu firma dosáhla za J. H. Subaka. Od roku 1871 směla firma nést na svém štítě císařský znak. V roce 1878 se firma dokonce zúčastnila Světové výstavy v Paříži, v té době pro ni pracovalo 400–600 zaměstnanců. Její zánik se datuje do třicátých let 20. století, podnik byl v roce 1931 uzavřen a prostory továrny byly upraveny na byty. Před druhou světovou válkou objekty krátce využívalo vojsko.[40] V prostorách koželužny se odehrával i první ročník festivalu Zámostí.[41] Od konce 20. století postupně probíhá revitalizace objektu bývaké koželužny.

Židovské muzeum - Dům Seligmana Bauera
V únor roku 2011 vzniklo v domě čp. 77 na Blahoslavově ulici židovské muzeum. Majitelem původního domu, který byl postaven v době před rokem 1798, byl Seligman Bauer. Dům stojí na parcele vedle Zadní synagogy, stojí na tzv. Španělovském pozemku. Během třicetileté války se v Třebíči usadili lidé z různých zemí a objevilo se i jméno Španěl či Španiel, nelze zjistit, zda pocházel skutečně ze Španělska, stal se pak majitelem velkého pozemku. Dům byl od roku 2009 rekonstruován, byl propojen s ženskou galerií Zadní synagogy a přízemí domu bylo upraveno pro muzejní potřeby jako hokynářství. Vedle obchodu je místnost s moderní kuchyní a dvěma linkami, kdy jedna slouží pro přípravu košer pokrmů. V patře je zrekonstruován byt nemajetné židovské rodiny z doby první republiky, jeho součástí je ložnice a židovská kuchyně. V podkroví je umístěn přednáškový sál pro 40 lidí. Otevření židovského muzea se zúčastnili izraelský velvyslanec Jaakov Levy, zemský rabín Karol Sidon a předseda židovské obce Brno Pavel Fried.[42]

Dům U židovské brány
Dům U židovské brány je domem původně přízemním, později patrovým, nacházel se v těsné blízkost tzv. židovské brány.

Dům v ulici Leopolda Pokorného čp. 114/2
Přímo při vstupu do židovského města, u řeky Jihlavy, stojí renesanční dům s podloubím neseným třemi kamennými sloupy. V době, kdy město vlastnil hrabě Jan Josef z Valdštejna, byl pořízen plán stavby zdí oddělujících židovskou čtvrť od křesťanského zbytku města. Brána, která zde dříve stávala a společně s dráty a řetězy nataženými přes Blahoslavovu ulici oddělovala obě města v době noci, víkendů a svátků obou náboženství, byla zničena během požáru v roce 1873.[zdroj?]

Dům v ulici Leopolda Pokorného čp. 9/5
Tento renesanční dům pochází z 16. století a je typickým domem židovských ghett. Typickým prvkem je jednosloupové rohové podloubí, dalším typickým prvkem je zkosení zadní hrany domu. Přízemí domu bylo využíváno jako dílna a obchod, v patře domu se bydlelo. Nyní je dům rekonstruovaný a je prohlášen za kulturní památku.[zdroj?]

Židovská škola
Budova židovské školy stála v ulici Leopolda Pokorného čp. 58/15.

Původní škola, zmíněná již v roce 1601 byla školou zaměřenou na výuku židovského náboženství. Roku 1787 byla v židovském městě zřízena obecná škola. Prvním kantorem byl Izaiáš Adler, od roku 1881 se zde vyučovalo také česky, dříve pouze hebrejsky a německy. Další vzdělání bylo zajišťováno třebíčským gymnáziem.[zdroj?]

Dům v ulici Leopolda Pokorného čp. 53/25
barokní dům s balkonem na kamenných krakorcích a s dochovanou empírovou fasádou s pilastry, palmetovým dekorem a figurálními motivy. V přízemí domu jsou zachované kované dveře a malé portálky. Balkon tohoto domu je situován do Stinné ulice, v tomto domě žil i Leopold Pokorný.[zdroj?]

Dům v ulici Leopolda Pokorného čp. 97 a 98
Zajímavý dům složitého členění a dispozice, vyrovnávající výškový rozdíl Blahoslavovy ulice a Tichého náměstí. Posazen je na skále a v ní se v přízemí domu zachovala mikve. V roce 2004 byla dokončena nákladná obnova.[43][44]

Židovský hřbitov
Původně se židovský hřbitov nacházel v blízkosti hradeb kláštera, ale ten se nedochoval. Židovský hřbitov byl založen dle písemných pramenů v roce 1636, první náhrobek však je z roku 1625 a je jedním z nejlépe dochovaných a největších židovských hřbitovů v Evropě.[45]

Ulice a prostranství
Hlavními ulicemi jsou Blahoslavova ulice a ulice Leopolda Pokorného, kolem Staré synagogy se prostírá malé Tiché náměstí. Další ulice jsou například ulice Úzká, Zadní, Stinná, Pod Podloubím, V Mezírce a ulice Na Výsluní a Subakova.

Leopolda Pokorného
Ulice Leopolda Pokorného je jižní páteřní ulice Židovského města. Jejím předchozím jménem byl název Dolní. Severním i jižním směrem z ní vedly kratičké uličky a průchody. Dnes jich je méně.[zdroj?]

Tiché náměstí
Tiché náměstí je nejmenším náměstím města. Jeho rozloha je pouhých 789 m².[zdroj?]

Ulice Subakova
V ulici Subakova vychází ulice s tzv. prampouchy, jedná se o typický prvek zástavby moravských ghett. Prampouchy jsou klenuté rozpínací oblouky, které se rozpínají mezi domy v ulicích. Tato ulice spojuje Havlíčkovo nábřeží a Subakovu ulici, je dlážděna říčními valouny.[zdroj?]

Ulice Pomezní a Skalní
Mezi ulicemi Pomezní a Skalní existuje dřívější vozová cesta, ta spojuje židovské město s židovským hřbitovem, je to stoupající ulice směrem na Hrádek. Dnes je to ulice s názvem Skalní.[zdroj?]

Přispěvatelé Wikipedie, „Zámostí (Třebíč),“ Wikipedie: Otevřená encyklopedie, https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Z%C3%A1most%C3%AD_(T%C5%99eb%C3%AD%C4%8D)&oldid=15862924 (získáno 27. 03. 2018).

Autor: Marius Svoboda – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=40944792
Autor: Fotografjakubmertl – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=54980284
Autor: I, Nostrifikator, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=3570677