Libušino údolí, Třebíč

Libušino údolí, Třebíč
Libušino údolí je ulice a lesní park v Třebíči, jímž procházejí vzájemné hranice částí města Boroviny a Domků. V podstatě jde o část údolí Stařečského potoka. Překlenuje je železniční most trati Brno–Jihlava.

Lesopark Libušino údolí zaujímá plochu asi 20 ha. Parkově je upravena takřka výhradě jeho domecká část (asi 13 ha). Jeho historie sahá do poloviny 19. století. V ulici Libušině údolí je evidována jediná adresa, a to neobývaného Hluchého mlýna.[1]

Lesopark Libušino údolí
Pro Třebíč je Libušino údolí významné především z těchto důvodů:
pro dlouhou tradici svého soustavného budování,
pro svou plochu,
pro dobrý přístup jak z Boroviny, tak z Domků a Horky, resp. Vnitřního Města,
pro příznivou přítomnost Stařečského potoka
pro svou vybudovanou infrastrukturu (lavičky, veřejné osvětlení, stezky).[2]

Stráně pod Kostelíčkem byly osázeny borovicemi kolem roku 1835. V následujících desetiletích byly položeny základy parku budováním sítě stezek a cest. Třebíčský okrašlovací spolek na tuto práci navázal, když počátkem 20. století upravoval cesty nad Janovým mlýnem (letopočet 1907 na kamenné lavičce nedaleko srubu). Kamenná vyhlídka tamtéž byla vybudována roku 1935.

V době kolem začátku 20. století trpěl Stařečský potok a jeho prostřednictvím i obyvatelé bydlící při něm, zejména na Horce a Stařečce značným znečištěním. Toto znečištění měla za vinu borovinská továrna, když při vyluhování začala užívat chemikálie a výkaly z luháren odcházely do potoka. Zamořené vody zahnívaly v mlýnských strouhách. Dotčení obyvatelé si městu stěžovali. O řešení město s továrnou Budišovského jednalo několik let. Roku 1916 prodalo továrně pozemky, aby posílila filtrace, a samo vykoupilo mlýn č. 79 na Horce, zrušilo jeho provoz, zasypalo jeho náhony. Odpadní vody z Budišovského továrny měly být svedeny do kanalizačního sběrače.[3]

Těžké časy stihly mladý lesopark v Libušině údolí za silného sucha v roce 1921. Veškeré stromy uschly, lépe se dařilo jen borovicím.[4]

Dnešní podoby se lesoparku dostalo v 50. letech 20. století. Tehdy bylo podle návrhu architekta Josefa Kumpána zbudováno Máchovo jezírko. Pravděpodobně v té době byly též vysazeny některé cizokrajné dřeviny.[2]

V 70. letech 20. století byl zbudován srub u Janova mlýna a v Borovině pod Bartuškovou ulicí dětské hřiště. Odstraněny byly též zbytky střelnice. V 80. letech 20. století park zasáhlo budování kanalizačního sběrače z budovaného sídliště Za Rybníkem táhnoucí se podle potoka po pravé straně; podobně bylo stiženo i postranní Terovské údolí od Janova mlýna, Další velkou akcí byla výměna železničního mostu. Avšak nejničivějším zásahem do Libušina údolí byla rekonstrukce silnice č. II/410. Při ní došlo k odtěžení části skály u Janova mlýna, zvednutí tělesa silnice a vybudování betonových opěrných zdí. Tím bylo údolí rozděleno, dosavadní stezky místy přerušeny.[2]

Od 90. let 20. století vyvolávala veřejnou diskusi varianta přeložky silnice č. I/23 od Červené Hospody přes Koželužskou ulici k poliklinice na Vltavínské ulici a k silnici č. II/360.[5] Tato plánovaná přeložka má zasáhnout Terovské údolí a jižní část Libušina údolí.[6]

V roce 2017 má dojít ke stavbě podchodu pod silnicí I/23 resp. pod Sucheniovou ulicí směrem z křižovatky ulic Vítězslava Nezvala a Hadlíz do Libušina údolí. Bude sloužit cyklistům jedoucím po stezce Jihlava-Třebíč-Raabs a chodcům.[7]

Střelnice
Objekt Střelnice v severní části Libušina údolí byl zbudován zednickým místem Janem Česnekem v roce 1852. Svůj název má od toho, že sloužil sportovní střelecké společnosti: střílelo se proti svahu směrem k Hluchému mlýnu.[8]

Ve 20. století sloužil zejména k taneční zábavě, především dělnické mládeže. Během druhé světové války v budově bydleli němečtí vojáci střežící borovinský most. Roku 1953 převzaly správu Střelnice Restaurace a jídelny, o tři roky později Západomoravské strojírny pro závodní klub ROH, poté jednotný klub pracujících. V únoru 1969 Střelnice vyhořela a už nebyla obnovena.[8] V 70. letech 20. století byla celkově odstraněna. Jedinou upomínkou na ni zůstává taneční parket.

Hluchý mlýn
Historie Hluchého mlýna snad sahá až do 16. století. Od roku 1916, kdy byl mlýn zrušen, sloužil jako obecní činžovní dům.[8] Začátkem 90. letech 20. století se započalo s realizací záměru přeměny Hluchého mlýna na hotel a letní restauraci. Byly zbourány vedlejší hospodářské objekty a zahájeny bourací práce uvnitř mlýna.

Budovu mlýna se snažila přeměnit v podnikatelský objekt od roku 1992 podnikatelka Jana Odstrčilová z Litomyšle, v roce 1995 objekt koupila od města Třebíče. V budově byla plánována restaurace se zázezím pro sportovce, turistické centrum, jež mělo být postaveno v roce 2009, to však bylo zamítnuto třebíčskými zastupiteli.[9] Roku 2005 hodlali majitelé mlýna vybudovat v něm hospic. Ten měl být součástí víceúčelového komplexu pro zdravé i potřebné seniory s kapacitou až 120 míst.[10] V říjnu 2016 bylo oznámeno, že Hluchý mlýn je nebezpečný svému okolí, zamřížované vstupy jsou prolamovány. V témže roce byla budova zakoupena společností IFRE, která jej brala jako investici a původně neprozradila, jaké jsou další plány s budovou, jen to, že ji chce zabezpečit.[9] Prokurista společnosti uvedl, že budovu mlýna se společnost IFRE chystá zbourat. Další využití zatím není zřejmé.[11]

Janův mlýn
Janův mlýn stojí poblíž kapličky kolem sochy svatého Jana Nepomuckého s nápisem: „Swatimu Jánu oddal Janu mlejn Tomáš Stejskal 1812.“

Janův mlýn náležel Stejskalově rodině až do 20. let 20. století. Roku 1929 byl zrušen, po dvou letech jej koupila borovinská továrna a zřídila v něm svobodárnu. Pro potřeby mlýna jeho majitelé zbudovali náhonní rybníček. Ten přetrval do 50. let 20. století, kdy byl zasypán.[12]

Borovinský most
Borovinský železniční most byl vybudován v letech 1885–1886. Od roku 1989 je původně servisní lávka na boku mostu přístupná i veřejnosti.

Nová silnice
Silnice č. II/410, označovaná jako nová, byla vybudována roku 1879. Zkrátila cestu ke Starči a tehdejšímu tamějšímu třebíčskému nádraží. Označení nová souvisí s tím, že starou silnicí se rozuměla cesta přes ulici Sucheniovu a Pražskou. Zásadní a vzhledem k lesoparku v Libušině údolí necitlivé rekonstrukce se silnice dočkala současně s budováním průtahu městem v 80. letech 20. století. V roce 2016 proběhla rekonstrukce opěrné zdi a silnice, měla původně skončit 30. října, nakonec však bude rekonstruována až do 12. prosince.[13]

Přispěvatelé Wikipedie, „Libušino údolí (Třebíč),“ Wikipedie: Otevřená encyklopedie, https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Libu%C5%A1ino_%C3%BAdol%C3%AD_(T%C5%99eb%C3%AD%C4%8D)&oldid=15534453 (získáno 28. 03. 2018).