Turista v Mobilu

Archeologické naleziště Na Valách, Staré Město
Poloha „Na Valách“ obklopovala v nepravidelném oválu návrší na konci severní staroměstské ostrožny a představovala centrální archeologické naleziště v aglomeraci Starého Města. Amatérské výzkumy polohy „Na Valách“ byly prováděny již od 80. let 19. století (František Myklík, Martin Kříž, Ignác Tkáč) v blízkosti vodního mlýna, který zde stál a v přilehlých zahradách. V roce 1897, po otevření tzv. Klečkova písečníku byly narušovány velkomoravské kostrové i žárové hroby, jejichž počet již není možné zjistit. Záchranné výzkumy zahájil ovšem až v roce 1924 učitel Antonín Zelnitius, který zkoumal velkomoravské pohřebiště až do 30. let. Skutečný systematický archeologický výzkum je spojen až s působením kustoda Slováckého muzea v Uherském Hradišti Viléma Hrubého, pozdějšího archeologa Moravského zemského muzea v Brně, který zde začal výzkum v roce 1948. Vilém Hrubý vedl výzkumy na staroměstsku až do své smrti, tj. do roku 1985. Na jeho práci navázal a s výzkumy až do současnosti pokračuje Luděk Galuška z Moravského zemského muzea v Brně.

Na nejstarší osídlení polohy „Na Valách“ nám ukazují nálezy mladopaleolitické štípané industrie – čepelky a jejich úštěpy. Do pozdního paleolitického období je možné zařadit i kostrový pohřeb ženy spolu s kamennými nástroji a ohništěm v jeho blízkosti. Další osídlení je reprezentováno sídlištními jámami z období kultury s lineární keramikou a z období moravské malované kultury, spolu s charakteristickou keramikou, nalezenou druhotně i v zásypu slovanských hrobů, jakož i charakteristická broušená kamenná industrie. Lokalita po té nebyla osídlena a výzkumy se podařilo doložit existenci menší osady z období lužických popelnicových polí mladší doby bronzové. Osídlení navazující na tuto kulturu je spjato až s obdobím po zlomu letopočtu, konkrétně s příchodem Slovanů do našich zemí.

Již ve druhé polovině 8. století tak nabyla osada na významu a byla opevněna příkopy a palisádami. Výzkum hrobových jam nám dosvědčuje, že ještě před vznikem Velké Moravy zde žily společensky významné rody, které udržovaly kontakty s cizinou. V průběhu 9. století, v období velkomoravském, se funkční využití polohy „Na Valách“ změnilo – zaniklo místní opevnění a tím i hradisko (okolo poloviny 9. století), byl zde vybudován maltovo-kamenný kostel. Kostel, nebo spíše negativ jeho základů, se podařilo objevit V. Hrubému v roce 1949 a v té době se jednalo o první objevený prokazatelně velkomoravský zděný kostel. Původně lokální pohřebiště se změnilo na nekropoli celé Staroměstské aglomerace. Pohřbeni zde byli jak příslušníci velkomoravské nobility s bohatou výbavou se zbraněmi a šperky, tak také lidé chudí, zemědělci a řemeslníci. Kostel začal chátrat někdy na počátku 10. století a o něco později ustalo v jeho okolí i pohřbívání, zřejmě v souvislosti se zánikem Velké Moravy. K obnově osídlení polohy „Na Valách“ došlo až na počátku 13. století v souvislosti s aktivitami cisterciáckého řádu, který právě u dnešního Velehradu budovali svůj klášter a z pozůstatků někdejšího Velegradu z období velkomoravské říše chtěli vybudovat svoji hospodářskou základnu.

http://www.slovackemuzeum.cz/doc/258/