Želinský meandr

Želinský meandr
Želinský meandr je přírodní památka ev. č. 1534 rozkládající se východně od města Kadaň v okrese Chomutov. Předmětem ochrany je údolí řeky Ohře. Řeka je hluboce zaříznutá v údolí, kde vytvořila tzv. skalnatý meandr, který tak představuje poslední ukázku původního charakteru řeky ve svém středním toku. V celém údolí je mimořádná druhová rozmanitost vlivem výrazně rozdílnému působení různých ekologických faktorů. Vyskytují se zde různá přírodní stanoviště např. bahnité břehy řeky, evropská suchá vřesoviště, kontinentální opadavé křoviny atd., které obývá celá řada zvláště chráněných nebo ohrožených druhů živočichů a rostlin.[1]

Oblast spravuje Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Ochrana území byla vyhlášena okresním úřadem v Chomutově 28. května 1992.[2] Území se rozkládá na 174,47 ha po pravém i levém břehu řeky Ohře.[1]

Lokalita
Na východní straně od města Kadaň v Chomutovském okrese se nachází přes 6 km dlouhý úsek řeky Ohře. Území Želinského meandru patří do celku Mostecké pánve a podcelku Žatecká pánev. Nadmořská výška se pohybuje mezi 275 až 330 metry. Tato lokalita částečně zahrnuje také vodní nádrž Nechranice. Celková plocha přírodní památky činí 185,9 ha, přičemž plocha koryta vodního toku činí 85,2 ha. Jedná se o evropsky významnou lokalitu, kterou překrývá Natura 2000.[1] [3]

Přírodní poměry
Území Želinského meandru náleží do mírně teplé oblasti, pouze nejvýchodnější část (ústí do Nechranické přehrady) patří do oblasti teplé. Podle biogeografického členění Želinský meandr spadá do oblasti Doupovského bioregionu.[3]

V současné době jsou lesy kolem Kadaně velmi redukované, zachovaly se především na svažitých místech, které nejsou vhodné pro obdělávání půdy. Lesní porost doubrav je velice dobře zachovalý, ale velký podíl zde mají hlavně borovice vejmutovka (Pinus strobus), trnovník akát (Robinia pseudoacacia), borovice černá (Pinus nigra). Více než 30 % lesního porostu tvoří nepůvodní druhy. Vodní tok není nějak ovlivňován, je mu ponechána volnost. Ve východní části je hladina řeky mírně vzdutá kvůli vodnímu dílu Nechranice. [1]

Geologie
Podklad celého území tvoří krystalinikum údolí Ohře, které je pokračováním krušnohorského krystalinika jižně od krušnohorské zlomové linie. Vyskytují se zde granulitové ruly, místy světlé starohorní až prvohorní granulity. Svahy jsou pokryty kamenitými sutěmi. Výjimečně zde vznikla také souvislá suťová pole. Na pravém břehu řeky se nachází skalnatý nárazový svah vysoký až 80 m. Stáří sopečných vyvřelin se datuje do období Hercynského vrásnění.[1][3]

Hlavní půdní typ v této oblasti jsou fluvizemě.

Flóra
Rostlinstvo je zde velice rozmanité z důvodu velkého počtu ekosystémů.

Biotop bahnitých říčních náplavů
Tento biotop se vyznačuje nitrofilními společenstvy bahnitých a štěrko-bahnitých náplavů. V této lokalitě je charakteristická větší pokryvnost merlíkem mnohosemenným (Chenopodium polyspermum) a šáchorem hnědým (Cyperus fuscus). Společenstvo je degradováno šířením geograficky nepůvodních druhů, zde hlavně dvouzubcem černoplodým (Bidens frondosa).[1]

Suchá vřesoviště nížin a pahorkatin
Sekundární vegetace vznikla po odlesnění na místech teplomilných doubrav. V tomto biotopu dominuje vřes obecný (Calluna vulgaris). Hojné jsou zde i suchomilné acidofyty, druhy suchých trávníků, ale mezi vzácnější druhy můžeme zařadit bělozářku liliovitou (Anthericum liliago) a ostřici vřesovištní (Carex ericetorum). Jako negativní jev zde bylo pozorováno zarůstání a stínění náletem.[1]

Nízké xerofilní křoviny – porosty se skalníky
Nízké xerofilní křoviny se nacházejí na výslunných svazích jako součást vegetace skal a přirozených stepí. V těchto porostech převládá trnka obecná (Prunus spinosa). Keřové patro má významný podíl bylinné vegetace. Je zde patrný přechod k jiným typům xerotermní vegetace.[1]

Skalní vegetace s kostřavou sivou
Jižní skalnaté svahy na silikátových horninách zarůstají pionýrskými společenstvy. Nejhojnějším zástupcem tohoto biotopu je kostřava sivá (Festuca pallens) a česnek šerý (Allium senescens). Zastoupeny jsou zde i druhy suchých trávníků a sukulentů. Příčinou degradace je zarůstání náletem a křovím.[1]

Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin
V této lokalitě je velmi pestrá druhová vegetace, hlavně na osluněných skalních útvarech. Je zde hojný výskyt efemér a sukulentů. Ve společenstvu není významnější dominantní druh.[1]

Acidofilní vegetace efemér a sukulentů
Zde najdeme kombinaci efemérních jednoletých rostlin např. plevel okoličnatý (Holosteum umbellatum), s druhy sukulentními. Můžeme zde najít také druhy mělkých kyselých půd jako např. šťovík menší (Rumex acetosella). Negativním vlivem je zarůstání náletem a křovím.[1]

Údolí jasanovoolšové luhy
Tento biotop se nachází na březích Ohře. Vegetace je významně narušena změnou druhového složení dřevin stromového patra. Ve stromovém patře dominuje vrba křehká (Salix fragilis), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). Keřové patro je poměrně pokryvné, roste zde bez černý (Sambucus nigra), střemcha obecná (Prunus padus) a ostružiníky, vzácně i hloh. V bylinném podrostu převažují nitrofilní rostliny, kde největší pokryvnosti dosahuje kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria) a svízel přítula (Galium aparine).[1]

Fauna
Vzhledem k rozmanitosti ekosystémů zde žije mnoho druhů živočichů. Území překrývá soustava Natura 2000. Vyskytují se zde např. jestřáb lesní (Accipiter gentilis), kormorán velký (Phalacrocorax carbo), ledňáček říční (Alcedo atthis), moták pochop (Circus aeruginosus), včelojed lesní (Pernis apivorus), vydra říční (Lutra lutra), skokan skřehotavý (Pelophylax ridibundus), užovka podplamatá (Natrix tessellata). Předmětem ochrany jsou také ještěrka zelená (Lacerta viridis), přástevník mařinkový (Watsonarctia casta) a okáč metlicový (Hipparchie semele).[1]

Historie
V minulosti se velká část území využívala jako pastviny pro dobytek. Díky tomu se zde udržoval požadované bezlesí.

Ochrana
Cílem ochrany tohoto území je zachování chráněných biotopů v příznivém stavu. Na suchých vřesovištích a skalních vegetacích je cílem pozastavení sukcesních změn a zamezení zarůstání ploch dřevinami. Další cílem je dosáhnout prostorové a věkové rozrůzněnosti porostů lesních společenstev doubrav a dřevinného porostu ve prospěch přirozeného druhového složení v lesních porostech s převahou nepůvodních druhů. V blízkosti oblasti se nachází malá vodní elektrárna Želina, která nemá na lokalitu negativní vliv. Ve východní části je hladina řeky vzdutá kvůli vodnímu dílu Nechranice. Toto má vliv na organismy s vazbou na proudící vodu.[1][3]

Dosavadní managementové zásahy měly za cíl zlepšit ekologické podmínky a blokovat přirozené sukcesní pochody v lesostepním ekosystému. Managementové zásahy měly podobu sečení, odkřovování a redukce náletů. Doposud byly pozitivní jejich účinek však není monitorován.[1]

Plánované zásahy a opatření
V lese na vhodných místech ponechat spadlé dřevo, odstraňovat nepůvodní druhy dřevin z celého území a standardní ochrana proti zvěři. Vodní toky jsou ponechány bez managementových zásahů. Na nelesních pozemcích bude probíhat odstraňování náletů, redukce křovin a obnova bezlesích strmých svahů. Dalšími návrhy jsou instalace dalších tabulí, zbudování naučné stezky, prodloužení doby zákazu rybolovu (duben až červen) a ponechán zákaz provozu motorových plavidel.[1]

Turismus
Lokalita Želinského meandru je součástí honitby Rokle a Kadaň. Jsou zde umístěna přikrmovací zařízení pro zvěř a na okrajích lesa jsou zbudované posedy. Celé okolí Nechranické přehrady je rekreačně velmi aktivní, negativně zde působí rozmach chatařské oblasti. Na březích Ohře je velká koncentrace sportovních rybářů, kteří mají rušivý vliv na ptactvo v době hnízdění. V roce 2016 platí zákaz rybolovu v období květen až červen a zákaz provozu plavidel se spalovacími motory.[1][3]

Přispěvatelé Wikipedie, „Želinský meandr,“ Wikipedie: Otevřená encyklopedie, https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=%C5%BDelinsk%C3%BD_meandr&oldid=16939467 (získáno 22. 03. 2019).

Autor: Petr Kinšt – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=35396015