Stará radnice (č.p.1), Prachatice

Stará radnice (č.p.1)
Velké náměstí 1
Prachatice

Renesanční budova se nachází v jihozápadním rohu Velkého náměstí v Prachaticích. Patří ke skvostům české renesanční architektury. Jejím vlastníkem je město Prachatice.

Stará radnice je třípodlažní stavba palácového charakteru se sedlovou střechou a dvěma krátkými dvorními křídly. Hlavní trakt je podsklepen, přičemž sklepy jsou provedeny ve dvou výškových úrovních, z nichž spodní vybíhá z půdorysu budovy a zasahuje až pod náměstí.

Postavena byla v letech 1570 - 1571, pravděpodobně v místě původního rožmberského paláce, který byl v roce 1570 odstraněn. Z doby výstavby se dochovaly dvě knihy příjmů a vydání města Prachatic z let 1570 - 1571. Hrubá stavba radnice byla dokončena již koncem roku 1570, v dalším roce byla provedena její vnější výzdoba a vybavení vnitřním zařízením. Hlavní položky na stavbu radnice končí v září 1571, hovoří se o tom, že na výzdobě radnice se podílel malíř Jan Březnický. Až do velkého požáru města v roce 1832 měla radnice původní vysokou valbovou střechu s hodinovou věžičkou v ose průčelí.

Průčelní fasáda do náměstí výtvarně vyjadřuje jak výlučné postavení radniční budovy mezi ostatními městskými domy, tak rovněž bohatství města. Průčelí po stranách v celé výšce ohraničují svislé pásy bosáže, v patrech jej horizontálně člení dvě symetrické řady po pěti velkých dvojitých (špaletových) klasicistních oken, která nahradila původní renesanční odsazená od líce fasády. Okna v každé řadě jsou propojena podokenními pásovými římsami. V přízemí je nesymetricky vlevo proveden vstupní bosovaný portál doplněný čtyřmi jednoduchými zamřížovanými okny v šambránách. Vrchol portálu nese plastický městský znak s letopočtem 1571. Hladkou plochu fasády zdobí nástěnné malby provedené metodou chiaroscura (tmavá vrstva na světlém podkladu, zde odstíny hnědých okrů a běloby, vytvářející iluzi plasticity výjevů), které jsou jedinými v Prachaticích a svými náměty se vztahují vesměs k soudnictví, přičemž užívají některé biblické scény, např. Šalamounova soudu.

V úrovni přízemí zleva je na pozadí města vyobrazen římský vojín s obnaženou hlavou, dále vojín s turbanem, kopím a mečem, vpravo portálu pak římský vojín s přilbou na hlavě, tasící meč. Následující dva obrazy se kriticky týkají úplatnosti v soudnictví. Mají vzor v knize Erasma Rotterdamského, vydané u Melantricha v roce 1553 a 1564, ve které byly použity i Holbeinovy kresby z Tance smrti. Levý obraz ukazuje, jak úplatný soudce přijímá úplatky od boháče, ale zezadu po něm sahá smrt. Pravý obraz představuje úplatného soudce přijímajícího peníze od boháče, zatímco spravedlivý chuďas v zoufalství spíná ruce. Smrt s přesýpacími hodinami v ruce však upozorňuje, že i soudci se nezadržitelně blíží doba skládání účtů ze svých činů.

V pásu pod okny prvního patra je šest tabulí s latinskými nápisy starých klasiků, které se vztahují k soudnictví a obci, zcela vlevo stojí genius s přilbou bez okrasy, v levé ruce drží štít s monogramem Bolfartů, vedle leží koule. Zcela vpravo pak stojí genius opíraje se levou nohou o kouli a nesoucí korunovanou přilbu, z níž vyrůstá jelení paroh, a štít s písmeny I M B (Invenit Martinus Bolffart).

V úrovni prvního patra je mezi třetím a čtvrtým oknem (zleva) obraz Herakla, jak na pozadí města kyjem ubíjí draka. Pravděpodobně jde o alegorické (jinotajné) znázornění vítězství spravedlnosti nad zlem a bezprávím. Zbývající užší meziokenní pilíře jsou zdobeny rostlinnými arabeskami.

V pásu mezi okny prvního a druhého patra je řada pěti obrazů, ze kterých barevný prostřední představuje rožmberský znak doplněný znakem Ursinů, který drží medvědi. Zbývající obrazy zleva ukazují drasticky pojatý Šalamounův soud, další biblický příběh Zuzany, kdy v levé polovině mladík Daniel před židovskými staršími očišťuje Zuzanu z křivého obvinění, na pravé přepadení ctnostné Zuzany v lázních židovskými staršími a vzadu ukamenování obou lidem. Třetí zobrazuje soud dvanácti soudců, před nimiž bohatý obžalovaný míní podplatit chudého svědka neb žalobce (vyjma hlavního soudce s žezlem a zavázanýma očima je všech 11 přísedících bez rukou). Čtvrtý dělený obraz představuje nespravedlivého soudce Sisamna, kterého dal král Kambyses odřít z kůže a jeho kůží dal potáhnout stolec, na kterém měl soudit jeho syn Otanes: levá část obrazu obsahuje potrestání nespravedlivého soudce, jemuž tři biřici svlékají kůži s těla, na pravé soudí jeho syn na stolici, pokryté odřenou kůží.

Hlavním výjevem v úrovni druhého patra je mezi třetím a čtvrtým oknem (zleva) alegorie Rožmberků – vousatý muž mající na prsou lví hlavu a v ústech meč a lilii, v pravici držící měšce a levicí rozhazující peníze – znázorňující pravděpodobně dobrotu a štědrost rožmberského rodu. Zbývající užší meziokenní pilíře jsou zdobeny rostlinnými, zejm. vinnými, arabeskami.

Pod hlavní římsou jsou v podobě ženských postav vyobrazeny alegorie osmi ctností, označené latinskými nápisy (uvádíme zleva doprava):

PATIENTIA (žena s beránkem) – trpělivost
PRUDENTIA (žena se štítem či zrcadlem) – opatrnost
CARITAS (žena vztahující ruce ke dvěma dítkám k ní spěchajícím) – láska
JUSTITIA (žena s mečem a vahami) – spravedlnost
FIDES (žena s křížem a kalichem) – víra
SPES (žena připoutaná k sloupu, u něhož stojí kotva) – naděje
FORTITUDO ( římský vojín s kopím a štítem, proti lev připoutaný ke sloupu) – statečnost
TEMPERANTIA (žena nalévá vodu do mísy, ze které pije pes) – střídmost.

V roce 1850 byla budova předána bezplatně státu, který v ní zřídil okresní soud. Poté byla přistavěna věznice, dokončená roku 1872. V letech 1904-1940 bylo v pravé části přízemí v původní síni, klenuté vlašskou lunetovou klenbou se středními zrcadly, umístěno městské muzeum.

Po vystěhování okresního soudu v roce 1974 sloužila budova Okresnímu národnímu výboru a teprve od roku 1992 je opět v majetku města.

Následně byla provedena její postupná rekonstrukce, ukončená v roce 1996. V jejím rámci byla v letech 1994-1995 odstraněna nevhodná přístavba k dvorní fasádě radnice, provedená ve 2. polovině 19. století v souvislosti se změnou radnice na soudní budovu a výstavbou vězení za budovou radnice. Tato přístavba byla hrubým zásahem do výrazu radnice a jejím odstraněním bylo možno prezentovat původní záměr renesančního stavitele, tj. arkády. Další etapa rekonstrukce, prováděná v letech 1996-1997, se týkala sklepních prostor. Do té doby sklepy sloužily jako podružné prostory, využité jako sklad a potencionální úkryt civilní ochrany. Všemi prostory sklepů vedly topné kanály sloužící nejen vlastnímu objektu, ale i objektům sousedním. Druhé patro sklepů vybíhající pod náměstí bylo zcela zasypáno zemí a odpadky.

Rekonstrukcí přízemí Staré radnice byla ukončena několikaletá přeměna přízemí, podzemí a dvorku radnice na funkční kulturně-společenský komplex. Současně zde získalo důstojné sídlo Informační centrum. Radniční sál v přízemí se vrátil nejen původnímu účelu, jako jednací síň zastupitelstva, ale zároveň je intenzívně využíván pro pořádání přednášek, reprezentativních akcí a konferencí zajišťovaných nejen městem Prachatice, ale rovněž dalšími subjekty.

V roce 2003 byly na této budově provedeny, v Prachaticích zatím ojedinělé, sanační práce. Pro snížení vlhkosti podzemního zdiva sklepa a přízemí byla zvolena metoda tzv. elektroosmózy. Při této metodě dochází ke změně polarity přírodního elektrického pole, čímž dochází k odvedení vlhkosti do země. Výsledkem je šetrné a trvalé vysoušení vlastního zdiva.

Roku 2010 došlo s využitím příspěvku z Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón k opravě drobných vad průčelní fasády a k její hydrofobizaci, zejména byla restaurována malba na pravém konci podokapní římsy s alegoriemi osmi ctností.

http://prachatice.eu/