Žižkův pomník, Hořice

Bitva 1423 a Žižkův pomník, Hořice
Do dnešní doby se na Gothardě prakticky nedochovaly žádné dobové památky na bitvu 1423. Přesto tradice husitských myšlenek se v Hořicích udržovala celá staletí. Tak například se v „Pamětech“ milčického rychtáře Františka J. Vaváka můžeme dočíst o tom, jak místní lidé chodili na Gothard pro „zázračnou vodu“ a přinášívali z něj  i zrní popáleného obilí a kousky rumu, doma pak vše roztloukli na prach a přidávali do mouky, které pak jako zázrakem nemálo přibývalo.

Bylo to něco podobného, jako když lidé z Trocnova s oblibou vyráběli topůrka ze dřeva dubu, pod nímž se prý Žižka narodil. Věřili, že tak získají sílu a trvanlivost. V pozdější době prováděl na Gothardě výkopy profesor Josef  S. Jandera, který pod mohylou, na níž dnes stojí pomník Jana Žižky, nalezl staré zbraně, což svědčí o tom, že mohyla pochází z dob ještě dávnějších a byla tichým svědkem událostí dubna 1423. Kult husitství zde nabyl významu hlavně za národního obrození. V roce 1862 byl na Gothardě svěcen prapor pěveckého spolku Ratibor. Byla to předzvěst velikých shromáždění lidu, který toužil po národní svrchovanosti, zvláště pak po roce 1867, kdy došlo k rakousko-uherskému vyrovnání.  25. dubna 1869 se na Gothardě konal tábor lidu, kterého se účastnilo na 6000 osob. Krátce na to se tu k nelibosti úřadů konal i sjezd studentstva zemí koruny české. Zdejší největší manifestací však bylo v roce 1873 odhalení prvního pomníku Jana Žižky z Trocnova k výročí bitvy, jehož autorem byl hořický rodák Pavel Jiříček (1851 — 1880). Slavnost se proměnila ve velkou národní manifestaci, které se účastnilo 5000 lidí a bylo neseno 44 praporů s vlasteneckými nápisy jako např.: „Žižko, velikáne drahý, dosud má národ práci s tvými vrahy“. Přípravný výbor tehdy sezval „všechny rodáky na Šumavě, před Tatrami, na nivách Vltavy, Moravy i divokého Váhu“.

http://www.horice.org/vismo/dokumenty2.asp?id_org=4516&id=1339&n=husitstvi%2Dv%2Dhoricich