Tajemství podzemí hradu Trosky

Tajemství podzemí hradu Trosky

Jak se k cíli dostat: Pěšky, na kole, vlakem, autem, autobusem
Poloha cíle: Hrad Trosky
Doporučené výchozí místo: Pro pěší Troskovice, Ktová, Vidlák, pro cyklisty např. Rovensko pod Troskami, Sobotka, Jičín
Možnosti občerstvení v cíli: Více možností u hradu (restaurace, stánky)

Charakteristika:
Na Trosky se lze dostat velmi mnoha způsoby, jsou vděčným a vyhledávaným cílem z celého Českého ráje. Z hradní věže na jejich vrcholu také téměř celý Ráj přehlédnete a nejen to, rozhled do kraje bude velmi daleký. Jako by ani neexistoval temný a tajuplný svět hluboko pod skalou, na níž hrad stojí.

Trosky jsou již svým vzezřením - hradem se dvěma dochovanými částmi umístěných na vysokých čedičových skalách - pozoruhodné a dominantní již z velké dálky. Jako by vévodily celému Českému ráji, jehož jsou symbolem a na který z majestátní výšky shlížejí. Není tedy divu, že právě ony jsou často považovány za jeden z nejtajemnějších našich hradů, a že se k nim pojí tolik různých pověstí a výkladů, že ani nelze všechny zmínit. Některé jsou poměrně světské, jako například ta o panně a babě, po nichž jsou také obě hradní věže pojmenovány, jiné neváhají hovořit o tajemných silách ukrývajících se hluboko pod hradem. Důvody mohou být všeliké, ale jistě pochopitelné. Na Troskách je toho velmi mnoho k vidění a zkoumání, tedy hovoříme-li o odborném výzkumu - počínaje nálezy z doby bronzové po sterém keltském osídlení, až po skryté a patrně dosti rozsáhlé podzemí sahající až hluboko pod skály, na kterých hrad stojí, a které odvážnější "záhadologové" neváhají označit dokonce za bránu do jiných světů.

O Trosky se lidé zajímali již v dobách skutečně velmi dávných. Jeví se to alespoň z vykopávek až z doby bronzové (tedy zhruba 1900-800 př.n.l.) , které se v okolí kopce nacházely. Úmyslně zmiňujeme okolí Trosek a ne vrch samotný, protože na něm téměž žádné artefatky nalezeny nebyly. Protože se jedná o nálezy k kultury keltské, tato skutečnost vede badatele k odvážné, ale nikoli nereálné domněnce, že samotný kopec obýván nebyl a mohl sloužit, jak tomu v keltských hradištích často bylo, k rituálním účelům. Do středu opevněného území, které ze mělo značnou celkovou rozlohu až 180 ha, mohli tedy vstupovat patrně jen kněží - druidové - během náboženských obřadů. Keltové věřili, že druidové jsou schopni navazovat kontakt s jinými světy, že ve zvláštních vstupních branách je možné překonat hranici mezi naším hmotným světem a zásvětím. Za tato místa byly často voleny nebo spíše nalezeny různé neobvyklé přírodní útvary, nejčastěji výrazné kopce, jako je tomu právě v případě Trosek.

Pojďme se ale podívat do roku 1380, kdy se počal hrad na kopci trosky budovat. Vystavět jej nechal jistý Čeněk z Vartemberka, místní statkář . Podle kronik ale stavbu již od počátku sužovala řada neštěstí a podivných událostí, které začaly být postupně spojovány s téměř 200 m hlubokou skalní rozsedlinou na jižním svahu kopce, dnes mezi hradními věžemi, které se již od nepaměti říkalo „díra do pekla". Začaly se šířit zvěsti, že stavba se nedaří proto, že z temné a hluboké průrvy o nocích vylézaly pekelné bytosti, aby bránily lidem se na kopci usadit. Prý dokonce strhávaly lešení z hradeb, shazovaly nově postavené hradební zdi, mnoha dělníkům přivodily zranění a několika i smrt, když se za nepochopitelných okolností zabili pádem ze skály, na níž hrad stojí. Čeněk se však nechtěl svého úmyslu vzdát, i když se zpožďující se stavbou velmi zadlužoval. Povolal prý muže, který měl věci přijít na kloub a prozkoumat, co pod hradem je. Byl to proutkař hledající obvykle vodu, ale zde objevil dosud skryté rozsáhlé podzemní prostory, které hradní pán nechal upravit tak, aby do nich bylo možno běžně vstupovat a mohly tak sloužit jako úkryt nebo ústupová cesta z hradu. Jeden z východů ústil severovýchodně od Trosek v lese, do nedávna byl ještě přístupný, ale vstupů bylo patrně více. Hradní kroniky prý uváděly, že se lidé ale nadále podzemí  hradu velmi báli, protože se odtud ozývaly podivné zvuky a některé chodby vedly velmi hluboko až do podzemních jezírek a propadlin, kam nebylo možno vstoupit ani vidět.
Budeme-li se ale přísně držet historických fakt, dozvídáme se, že Čeněk z Vartemberka se náročnou a velmi zpožděnou stavbou finančně velmi zadlužil a tak hned po dokončení Trosky prodal svému největšímu věřiteli, králi Václavu IV., od kterého hrad v roce 1398 získává Ota z Bergova. Po něm hrad dědí jeho syn Ota mladší, Zikmundův přívrženec, a Trosky se tak stávají opěrným bodem katolíků v boji proti husitům. Historická fakta ale uvádíme proto, aby osud Trosek byl pochopitelný pro další období mající již spojitost s další legendou pravící o pokladu, údajně ukrytém právě v jejich podzemí. V  roce 1438 se totiž hrad stává kořistí dvou obávaných loupeživých rytířů - Kryštofa Šofa z Helfenburka a jeho druha Švejkara. Král počal v Troskách vidět potenciální ohrožení své moc v již tak neklidných dobách, a tak roku 1440 oblehly Trosky a nedaleký spřízněný Valdštejn spojená královská vojska a po čase obě bašty odporu dobyly. Na Trosky se tedy vrací Ota mladší, ovšem přiváží s sebou i poklad uloupený v klášteře v Opatovicích nad Labem. Tento poklad již nikdy nebyl nalezen, ale na předtím Trosky zřejmě přivezen byl. Stejně tak se nikdy nenašlo nic z narabovaného majetku rytířů Šofa a Švejkara.
Historie majestátního hradu na nějaký čas jakoby skončila na sklonku 15. století, kdy byly opět dobyty královským vojskem, a od té doby již hrad nebyl obýván. Na tři staletí tedy zájem o něj utichl, ale renesance zájmu o středověk přišla s romantismem v 18. věku, a s ním opět řada zájemců o trosecké podzemí. Ti postupně objevovali další a další části troseckého podzemí, ale žádný z pokladů se dosud nenašel a patrně nenajde, protože značná část podzemních prostor je již zavalena nebo byla uzavřena a znepřístupněna. Z městkých kronik, například ze Sobotecké, se tedy již jen dozvídáme o některých pokusech proniknout pod hrad, jako tomu bylo například v roce 1859 v případě čtyř studentů právě ze Sobotky , kteří se údajně po několika dnech usilovné práce prokopali úzkou, asi 100 m dlouhou chodbou do velké jeskyně, která byla dle jejich slov prostorná jako Malé náměstí v Jičíně. V dalším postupu jim prý zabránil až mohutný kámen, kterým byla zatarasena pokračující chodba, a na něm stál nápis psaný švabachem: „3 dni sme blaudily, Twa smrt gestli deš dál".  Podle jiných zpráv se snad nějakým odvážlivcům podařilo dostat i za tento kámen, ale chodba končila v jezírku.

Trosecké podzemí tedy patrně zůstane běžným návštěvníkům hradu skryto. Není však pochyb o jeho existenci, nejasné jen je, zda ukrývá poklady, tajemné síly nebo nic z toho a všechny ty pověsti a pověry pocházejí z doby romantismu, který s oblibou nalézal tajemno na hradech, které již tehdy patřily tajemné minulosti.

Zajímavé blízké cíle, se kterými můžete výlet spojit:
Sobotka nebo Jičín jsou hezkými historickými městy a pokud jste v nich nikdy nebyli, jistě jejich návštěvu doporučujeme. Můžete se těšit na hezkou architekturu, v případě Sobotky i zachovalou lidovou, Jičín naopak nabízí zachovalou městskou výstavbu a je zejména v září, kdy se v něm koná známý festival Jičín - město pohádky, je přímo skutečně světem přímo pohádkovým.
 
Pověsti o skrytých podzemních prostorech hradů a zřícenin
Je pravdou, že pod mhoha hrady se ukázaly být podzemní prostory, které zůstávaly skryté lidským zrakům po staletí. Mohly být uměle vytvořeny, pak sloužily jako úkryt nebo dokonce podzemní chodba vedoucí z hradu pryč pro případ jeho dobytí, ale jsou i případy prostor vzniklých přírodním způsobem - a případně se dočkaly rozšíření a úprav. Takové byste nalezli kromě Trosek například na Lichnici, nebo zřejmě na Housce. Tyto přírodní prostory bývají často opředeny pověstmi o tajemných silách v nich sídlících, ovšem jak tomu ve skutečnosti je, není snadné zjistit. Je velmi pravděpodobné, že vstupy do nich, pokud se vám podaří je vůbec nalézt, budou zataraseny.

Doprava, užitečné informace:
Nejbližší vlakovou stanicí je Ktová vzdálená od hradu do 3 km. Autem lze parkovat na placeném parkovišti těsně pod hradem, autobusová spojení do Troskovic nejsou příliš častá. Pokud byste se rozhodli tuto část naší vlasti prozkoumat více, a že je co shlédnout, pro ty, kterým nevadí přespání ve stanu, je dobrým výchozím místem kemp u Vidláku nebo na Praskačce.

Tip:
Výlet můžete spojit s cestou okolo některého z podtroseckých rybníků, je to mimořádně působivá a krásná část Českého ráje. Cesty podél nich jsou vhodné spíše pro pěší než pro cyklisty, ale značení cyklotras v mapě vás spolehlivě provede.

22 km
Střední

Body zájmu