Tajemný Kotýz

Tajemný Kotýz

Jak se k cíli dostat: Pěšky, vlakem (a pak pěšky), autem, autobusem (a pak pěšky)
Poloha cíle: Hradiště Kotýz
Doporučené výchozí místo: Koněprusy, příp. žst. Popovice nebo Beroun
Možnosti občerstvení v cíli: Podle sezony u Koněpruských jeskyní

Charakteristika:
Výlet vás zavede na tajemný Kotýz, vrch ležící u známých Koněpruských jeskyní a především opředený mnoha pověstmi a legendami z dob svého keltského osídlení. Cesta je vhodná jen pro pěší, v některých částech není pro kola sjízdná.

V krajině poměrně nevýrazný vrchol nebo spíše návrší Zlatý kůň a na západě s ním spojený Kotýz se zdvihají nad Koněprusy známými především svými krápníkovými jeskyněmi. Ty však nejsou zdaleka jediným zdejším zajímavým místem, které stojí za to navštívit. Právě naopak, oba zdánlivě neobvyklé názvy již dávají tušit spojitost s Kelty, jejich jazykem, náboženstvím a mýty. V těch se totiž velmi často objevuje motiv koně, nejčastěji bílého. Proč je tedy zde nazýván zlatým, není příliš jasné, ale patrně spíše než o nález drahého kovu zde jde patrně o vyjádření úcty a významu místa. A odpovídalo by to nálezům, jež zde byly objeveny, ostatně také sám název odvozený od keltské bohyně Kotys hovoří za vše.
Na Kotýzu stávalo opevněné sídlo, podle nalezených zbytků keramiky především z doby halštatské, ale jistě i dříve. Podle dalších známek, byť v tomto ohledu panují dosud nejasnosti, se na Kotýzu nacházel opevněný kultovní prostor, soudě podle typických známek opevnění i osídlení po obvodu celku s prázdným středem (kultovním prostorem prostým obydlí).
Většina pověstí a legend o Kotýzu se tedy točí kolem koní, resp. samotné bohyně Kotys zpodobňované nejčastěji jako urostlou mladou jezdkyni prohánějící se na mýtickém bílém koni volně krajinou, v některých podáních dokonce lákající důvěřivé a mladíky k divokým jízdám po skalních srázech.
Některé praví také o již zmíněném zlatě ukrytém v podzemí, ale jak historie ukázala, patrně to byl předpoklad skutečně mylný. Keltové sice mohli po sobě zanechat ukrytý zlatý poklad, ale oficiálně se zde nikdy nenašlo v tomto směru vůbec nic a zdá se tedy, že přívlastek skutečně odkazuje abstraktně k uctívání. Nicméně, zejména v průběhu 19. stol. sem pověst přivedla mnohé hledače pokladů.
Původní keltská legenda ve zdejším kraji nalezla svou místní podobu, Kotys je zde chápána jako jakási stařena, ovšem bílý kůň nechybí. Za měsíčných nocí vyjíždí z kamenných vrat Zlaté brány na Kotýzu a putuje po návrších až k posvátnému vrchu Damil až u Tetína. Oproti svém původnímu keltskému protějšku prý jezdívá zvolna a v pravici třímá vřeteno jako žezlo, neboť jím spřádá nitě lidských osudů. U pramene Koda ležícího asi 7 km východně pak napájí svého koně.

Kotýz je však také pozoruhodnou přírodní památkou s příkrými skalními svahy s bohatou teplomilnou a suchomilnou květenou. Sami uvidíte, že zdejší kamenitá step působí přinejmenším nezvykle, nelze se divit, že ji lidé v dřívějších dobách vnímali jako vzácný úkaz. Navíc ve spojitosti s dalšími dvěma zdejšími přírodními zajímavosti - tzv. Aksamitovou branou a Jelínkovým mostem. Prvně jmenovaná byla dříve jeskyní, o níž se věřilo, že byla vstupem do podsvětí. A mohlo tomu skutečně tak být, kdy se zřítil její strop a prostor zaslepil, není známo. V každém případě pro prostého člověka žijícího před staletími mohla být krápníková jeskyně skutečným podsvětím, nikoliv jen podzemím. A podle některých místních povídaček se zdá, že se tak patrně v minulosti dávné i méně vzdálené stávalo. To ale již zavál čas, do našich dnů se zachoval jiný nález v další menší jeskyni zvané Děravá, ve starší době kamenné obývané lovci. Nalezeny zde byly unikátní rytiny pravěkých zvířat na břidlicových destičkách, výjev sice světský, bez záhad, ale o to význačnější.

Z Kotýzu doporučujeme se ještě vydat na nedalekou Koukolovou horu ležící asi 2 km západním směrem. Případně lze pěší výlet navrhnout z- nebo do Popovic (vlaková stanice) a Koukolová hora bude po cestě. Cesta je hezkou krajinou, byť se část jde po vedlejší silnici, míjet budete také pitný pramen u bývalého Havlíčkova mlýna. Doprovázet vás bude i značení zdejší naučné stezky, pro poznání zdejšího kraje se velmi hodí. Také o Kokolově hoře existuje hned několik pověstí, patrně spíše lidových, jen velmi volně navazujících na starší legendy.
Jedna z nich vypráví, že na vrcholu Koukolovy hory stávala kdysi tvrz rytířů z rodu Koukolů z Popovic. Páni to byli zlí, jeden z nich za bouřlivých nocí prý dokonce svolával kletby na své poddané. Jednou, opět za bouře, prý celé nebe vzplálo ohněm kraj ohlušil mohutný úder blesku. Ráno, kdy již bouře minula a vystrašení lidé se odvážili vystoupit na horu, byly zdi tvrze rozmetány a místo bylo pusté. Jen několik velkých balvanů zde zůstalo a lidé mysleli, že jsou to zakletí rytíři, které Spravedlnost dostihla.
O zdejší kapli se vypráví jiný příběh, je o jiném rytíři, který zde zabil nevinnou dívku. Za svůj hrůzný čin však byl stíhán jejími zjeveními v podobě bílé paní. Když se přízrak ani po letech nepřestával zjevovat, aby rytíř ulehčil svému svědomí, postavil na místě svého zhřešení kapli. Skutečností ovšem je, že historicky doložitelně dal kapli postavit až v roce 1832 majitel tmaňského panství a zároveň rektor pražské Karlovy univerzity Antonín Karel Mudroch. Zasvěcena byla sv. Blažeji, patronu lékařů.

Zajímavé blízké cíle, se kterými můžete výlet spojit:
Koněpruské jeskyně patří mezi nejznámější jeskynní systémy u nás. Objeveny byly v roce 1950, třípatrový jeskynní systém čítá přes 2 km chodeb, jsou tak zároveň naším nejdelším jeskynním celkem. Během odkrývání jeskyní zde byla nalezena celá řada zvířecích kostí, ale také kosti pravěkého člověka. V 15. století se tu ukrývala penězokazecké dílna, její pozůstatky byly objeveny ve svrchním patře jeskynního labyrintu. Odhaduje se, že tato dílna moha vyrobit až 10 000 falsifikátů ročně.
Nejkrásnější částí jeskyní je tzv. Proškův dóm bohatě zdobený tzv. Koněpruskými růžicemi, jež jsou starší než 1 milion let. Jsou unikátní zejména svým složením, neboť kromě kalcitu obsahují navíc ještě opál. Dalším vápencovým útvarem, který stojí za povšimnutí, jsou tzv. Varhany.

Pověsti spojované s podzemními jeskyněmi
Již v dávných dobách se čas od času stávalo, že se lidé nečekaně dostali do podzemních jeskyní, leckdy i krápníkových. Známe několik takových příběhů především z Moravy, ale nejinak tomu patrně bylo i zde, v Koněprusích. Ostatně, nálezy krápníkových jeskyní byly z velké většiny učiněny náhodou, obvykle pastavci potulujícími se po kraji, majících dostatek času zkoumat každý kámen. A tu a tam se pod některým z nich objevil vstup do temného prázdna. Představíme-li si krápníkovou jeskyni osvětlenou nanejvýš loučí, jistě nebude mít naše fantazie mnoho práce s dokreslením jeskyně s třpytivými poklady, prapodivnými nepozemskými útvary blyštícími se v odlescích plamene. Pravděpodobně takto vznikaly pověsti a pohádky o podzemních královstvích, kde vládnou neznámé mocné síly. A v podstatě je to pravda, vládnou.

Doprava, užitečné informace:
Lze naplánovat výhodně vedený pěší výlet od nádraží v Popovicích přes Koukolovou horu až na Kotýz a k jeskyním, buď po stejné cestě zpět, nebo s využitím častých autobusových spojů z Koněprus do Berouna. Samozřejmě s výjimkou neděle, kdy je spojů jen málo. Auty se parkuje na placeném parkovišti poblíž vstupů do jeskyní.

Koněpruské jeskyně
Tel. 311 622 405
e-mail: koneprusy@caves.cz
web: www.caves.cz

Tip:
Spojíte-li výlet na Kotýz s návštěvou Koněpruských jeskyní, nezapomeňte s sebou především v teplém létě vzít něco teplého na sebe. Prohlídka trvá okolo jedné hodiny a počítat můžete s teplotou okolo 8°C.

9 km
Snadná

Body zájmu