Pohanské oppidum a hrad z počátků dějin

Tetín – pohanské oppidum a hrad z počátků dějin naší země

Jak se k cíli dostat: Pěšky, na kole, vlakem (a pak pěšky), autem
Poloha cíle: Tetín (u Berouna)
Doporučené výchozí místo: Pro pěší Beroun nebo Srbsko
Možnosti občerstvení v cíli: Omezeně v obci

Charakteristika:
Tetín ve návštěvnících evokuje především dávnou českou historii již zastřenou mlhami věků a tajemna. A přitom jeho příběh sahá mnohem dál, až do paleolitu a doby hradištní, vždyť Tetín patří k nejstarším vesnicím v naší zemi vůbec. Na skalním ostrohu vysoko nad řekou Berounkou se tedy můžete dotknout dávné minulosti, jeho pověstí i dnešního půvabu.

Tetínské hradiště si historicky spojujeme především se dvěma postavami naší rané historie, tedy kněžnou Tetou, prostřední z Krokových dcer, a také se svatou Ludmilou, babičkou sv. Václava. Podíváme-li se však blíže, zjistíme řadu pozoruhodných skutečností týkajících se obou těchto význačných postav z úsvitu dějin naší země, ale také o Tetíně samém. Pojďme se tedy společně podívat do Tetína, místa, kde se Berounka, nebo chcete-li Mže, již po miliony let klikatí mezi působivými skalami, jejich srázy, často skryta mlhou podobnou závoji tajemna.

Dějiny osídlení skalního ostrohu vysoko nad řekou sahají až do neolitu,  tedy mladší doby kamenné v Evropě řazené zhruba do let 5000 let př. n. l. V té době ještě ale nemohlo být řeči o hradišti, jehož pozůstastky spatříte na okraji dnešní obce Tetín. Až pozdější hradištní opevnění byla přirozeně pohanská, prvně zde vznikající zřejmě kolem přelomu letopočtu. Poslední, z části dodnes patrné hradiště již bylo přemyslovské, pocházející někdy z prahu střední doby hradištní, střežící důležitý brod přes Mži na protější hradiště Hostim. První písemnou zmínku o zdejším hradišti nacházíme z roku 921 až v souvislosti s kněžnou Ludmilou, jež se na něj uchýlila před nepřízní své snachy, kněžny Drahomíry. V té době, nebo krátce poté, zde již patrně stál knížecí palác a snad i křesťanský kostel, jeden z prvních na našem území. Ten stál snad v místě dnešního kostela svaté Kateřiny a podle legend zde byla kněžna Ludmila pohřbena, nežli ji v roce 925 nechal kníže Václav (její vnuk) přenést do Prahy. To však již předbíháme dějinným událostem, vraťme se ještě krátce ke kněžně Tetě, Krokově prostřední dceři. Kosmas ji ve své kronice  označuje za tu, jež „zavedla pověrečnou nauku a učila modloslužebným řádům“ a také tu, jež „vystavěla hrad Tetín na vrcholu strmé skály u řeky Mže“. Nepřímo tyto události dějinně zasazuje někdy do 7. století. S odstupem doby však vidíme, že jméno Tetína není nikterak odvozeno od Tety, ale buď tomu bylo naopak, nebo dokonce s ní nesouvisí vůbec. Vyplývá tak z archeologických nálezů z Turských maštalí, tedy jeskyní, které dnes již pohltil vápencový lom. Existují domněnky, že tyto prostory byly podzemními pohanskými svatyněmi zasvěcenými kultu býka, tura, řecky tauros. Patrně ne náhodou právě býk byl i v erbu Štěpána z Tetína, zbytky jehož hradu jsou patrné na skále dodnes. Jiná teorie praví, že název Tetín prý pochází od jména keltského boha podsvětí Teutatese. V každém případě se zdá být zřejmé, že kněžna Teta Tetín nevystavěla ani podle sebe nepojmenovala, ale zasloužila se o zavedení křesťanského ritu právě na tomto místě, v minulosti významném pohanském sídlišti a snad i svatyni.

Podobně zajímavé a od běžných historických podání odlišné skutečnosti nalezneme také v případě kněžny Ludmily, později svatořečené babičky sv. Václava. I ona se velkou měrou zasloužila o šíření křesťanství v našich zemích, jak také v souvislosti s ní dokládá Kosmas a po něm i Josef Pavel ve svých Pověstech Českých hradů a zámků:

"Nastal soumrak staré pohanské víry. Lid přestal věřiti žrecům, kácel modly, odvracel se od víry otcův. Zemí se šířila nová víra, víra v jednoho Boha, otce všech lidí, a v Krista, syna jeho, který přikázal lidem, aby se milovali."

Ludmila si však tím, že velmi milovala svého vnuka Václava (pozdějšího svatořečeného patrona českých zemí), protivenství jeho matky a své snachy, kněžny Drahomíry. Ta nakonec nechala Ludmilu právě na Tetíně, kam se ona uchýlila, zavraždit.  Pozoruhodné však je, jak velmi se běžně známá podání o datu smrti světice liší a zdají se být dokonce záměrně pozměňována. Snad proto, že Ludmila nestála tolik v opozici ke staré pohanské víře, jak měli křesťanští historikové tendenci tvrdit, kdo ví. V legendě o umučení sv. Ludmily a sv. Václava však čteme zajímavé a nikoliv nepodstatné náznaky přesného data a snad i hodiny Ludmilina zavraždění, jež jsou však v rozporu s běžně uváděným údajem o 15. září roku 921. Rok tedy souhlasí, ale den o 13 dní ne, vyhýbá se pohanským určením na čtvrtek i opravě letopočtu, která je pro velký časový odstup nutná.

"Když Perunovův paprsek z hory vyšlehl, bratři Tumon a Kuman na Tetín přijeli.
Pánu svému, nikoli však Perunovi, ale Ježíši Kristu svoji duši poručila,
a po této oběti oběd slavný rozkázala připraviti.
Zpravivši věci duchovní pak své vrahy s sebou za stuol posadivši…
Když se oběd dokonal vší své kázala zavolati čeledi."

Povšimněme si, že se sice náznakem, ale přesto konkrétně hovoří o běžné pohanské oběti konané vždy na svítání ve čtvrtky. Čtvrtek byl Pěruna dan, tedy Perunův den. Drahomířini vyslanci jistě na Tetín nedorazili v takový čas náhodou, ostatně Drahomíra, jak víme, ještě dlouho zůstávala při víře svých otců. Krvavá oběť kohouta Perunovi byla prováděna vždy s prvním slunečním paprskem Svantovida (svatého světla), po korekci data dne na rok 921 v tomto případě dne 28. září (čtvrtek, Perunův den, nikoliv církví uváděný pátek) za rozbřesku jako obvykle v místě, kam Svaté světlo prvního slunečního paprsku dopadlo.

Tetín, jak se zdá, byl skutečně sídlem jak Tety, tak sv. Ludmily, jež obě se značnou měrou zasloužily o rozkvět křesťanství v našich zemích. Skutečné dějinné okolnosti však patrně byly během staletí poněkud pozměněny v zájmu utvoření a upevnění křesťanských dogmat, která měla mimo jiné za cíl jasně oddělit starou, již minulou pohanskou minulost českého lidu od novější křesťanské. V reálné historii se tak však nedělo, křesťanství se krajem šířilo postupně a s pohanstvím se volně prolínalo, jak ostatně dodnes vidíme na příkladu oslav vánoc nebo velikonoc blízce ke dnům, které byly oslavovány již od pradávna.

Zajímavé blízké cíle, se kterými můžete výlet spojit:
Svatý Jan pod Skalou
V jedné z nejznámějších obcí Českého krasu stojí klášter benediktinů s barokním kostelem sv. Jana Křtitele, postaveným v letech 1657–1661 pod vedením Carla Luraga. Přímo u kostela se nachází jeskyně sv. Ivana, v níž podle pověsti v 9. století žil světec poustevnickým životem. Z Tetína vás přes okraj Berouna dovede modrá a poté červená značka.

Koněpruské jeskyně
Koněpruské jeskyně nacházející se v chráněné krajinné oblasti Český kras na území národní přírodní památky Zlatý kůň jsou známy především svou bohatou krápníkovou výzdobou. Jeskyně byly objeveny v roce 1950, třípatrový jeskynní systém čítá přes 2 km chodeb, jsou tak nejdelším jeskynním systémem v České republice. Během odkrývání jeskyňí zde byla nalezena celá řada zvířecích kostí, ale také kosti pravěkého člověka. V 15. století se tu ukrývala penězokazecké dílna, její pozůstatky byly objeveny ve svrchním patře jeskynního systému. Nejkrásnější částí jeskyní je Proškův dóm, který bohatě zdobený tzv. Koněpruskými růžicemi, unikátním přírodním výtvorem starším 1 milionu let.

O pohanských a křesťanských svátcích
Podobně jako v případě data zavraždění sv. Ludmily, i mnoho dalších událostí a připomínek v křesťanském kalendáři souvisí s jinými, staršími, pocházejícími z předkřesťanských dob. Existuje obecný princip, podle kterého byly svátky křesťanské církví navazovány na starší pohanské, aby šíření nové víry bylo pokud možno snadné, bez konfliktů. Dělo se tak po celé Evropě a patrně i mimo ni. Povšimněme si například blízkosti oslavy vánoc zimnímu slunovratu, svátku Yule, který byl vnímán mimo jiné jako symbol zrození bohů (!) a znovuvtělování. Ptáte-li se, proč se o velikonocích, slavených oficiálně jako skonání a znovuvzkříšení Ježíše Krista, objevují symboly vajec, (čokoládových) zajíců a dalších křesťansky těžko uchopitelných symbolů, odpověď opět snadno naleznete v keltském kalendáři. Vězte, že svátek Ostara neboli jarní rovnodennost (kolem 21. března) má jméno po teutonské bohyni jara a svítaní Oestre či Eastre, oslavované též jako bohyně plodnosti se symbolem vejce, tedy nového života. Volně, ale jistě ne beze smyslu, lze připomenout zmrtvýchvstání. A jak je s Velikonoci spojen králík? S Kristem ne, ale pro svou neuvěřitelnou reprodukční schopnost byl od nepaměti vnímán jako symbol plodnosti. Stejně tak pomlázka je bezpochyby odvozena od omlazení, udržení mladistvosti (dívek).

Doprava, užitečné informace:
Pod Tetínem vede železniční trať z Prahy do blízkého Berouna, ale zastávka zde není, vesnice leží na skále značně výše. Pěšky můžete dojít nejlépe právě z Berouna (3 km).

Obecní úřad Tetín
Tel. 311 622 316
e-mail: ou@tetin.cz
web: www.tetin.cz
Tetínské muzeum (15. 3. – 15. 10.: so, ne 9.00 – 17.00)
Nám. 9. května, Tetín
Tel. 311 611 369
 
Infocentrum Beroun
Husovo nám. 69
Tel. 311 654 321
e-mail: mic@muberoun.cz
web: www.mesto-beroun.cz
 
Tip:
Pěším turistům a cyklistům s horskými koly doporučujeme vyjít si na Tetín ze Srbska. Do něj se dostanete vlakem (trať Praha-Beroun), a 5 km dojdete/dojedete po žluté a pak modré TZ přes Kodu. Kromě toho, že je tudy hezká cesta lesy, Koda je sama o sobě i příjemným místem s pramenem napájejícím malý rybníček, sloužící kdysi jako zdroj vody pro pohon zdejšího mlýna.

20 km
Střední

Body zájmu